Vznik alergie

Léta přemýšlím nad problémem, zda Hygienická hypotéza je pravdivá. Pro ty, kdo neví, co to je, mám odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hygienická_hypotéza.    Našla jsem starý i nový vědecký článek, který studoval dědičnost alergií a který hypotézu popíral. Ale! Tento článek se opíral o výsledky studia výskytu alergických onemocnění ve skupině dětí, která nebyla správně vybraná. Dle mého názoru studie by byly relevantní a závěry studií správné, pokud by všechny děti, které se studie účastnily, měly možnost tuto genetickou chorobu zdědit od svých rodičů, prarodičů, či jiných příbuzných. Domnívám se, že ne všechny tu možnost měly, a proto autoři článků hypotézu nepodpořili. Dle MUDr. Evy Vernerové v odborném časopise Interní medicína pro praxi  je genetická dědičnost u alergií jasně prokázána. Jak uvádí: "Podle epidemiologických dat je riziko alergie u dítěte bez genetické zátěže asi 20 procent, zatímco v rodině s jedním alergickým rodičem asi 30-40 procent a v rodinách s oběma rodiči alergiky již 75-80 procent". Důležité také je, že alergie se mohou objevit kdykoliv během života, tedy i u dospělého člověka, který nikdy necítil, že by něčím podobným trpěl.

Alergická a autoimunitní onemocnění patří mezi dědičná onemocnění. Patří do skupiny genetických chorob, které se nazývají Multifaktoriální (postaru Polygenní). Podstatou jejich propuknutí jsou dvě příčiny. První faktor je přítomnost (zdědění) sady mutovaných genů (změněná genetická informace) od předků. Tyto změněné geny způsobí malé chybičky ve fyziologii našeho imunitního systému. Každá sama chybička nezpůsobí nic, ale když se jich nahromadí dostatečný počet, může či nemusí vzniknout problém. Druhý faktor vzniku je chování daného jedince způsobem, který přispívá k projevu alergie či autoimunitního onemocnění = náš životní styl. Důležitá věc, kterou si čtenář musí uvědomit je, že náš imunitní systém je uzpůsobený k tomu, aby nepřetržitě a zákeřně bojoval proti mnoha a mnoha podnětům z vnějšího prostředí, nejlépe infekčním. Genom našich buněk, nositelů imunity, je k tomu uzpůsoben. Naše geny jsou neustále přestavovány, aby vyvíjely imunitní reakce na nové a nové podněty. A teď ta důležitá otázka: co udělá náš imunitní systém, když nemá roky svého vývoje dostatek podnětů a navíc jeho činnost je změněna mnoha malými chybičkami? Důsledek může být alergie či autoimunitní onemocnění. Ano, teď je slyšet argument, že někdo je alergický hned po narození. Ale druhý faktor vzniku se týká i stravování maminky během těhotenství, kontaktu novorozence s mikroflórou maminky při porodu, po porodu, při kojení a stravování v prvních měsících až třech letech života. 

Počátek mojí důvěry v Hygienickou hypotézu odstartovalo zjištění, jak se alergie léčí. Prostě se danému pacientovi podává daný nejdůležitější alergen pravidelně od naprosto nejmenšího množství. Postupně se dávka zvyšuje. Když se mě někdo zeptá, co dělat, když ho trápí alergie, já odpovídám: Změnit životní styl a začít imunitní systém bombardovat novými podněty. Jinými slovy být co nejvíce venku a doma jemně uklízet, ne do puntíku vše drhnout a vše dezinfikovat. Třeba se časem alergie zlepší.